V softwaru existuje možnost založit pro přístroj fond funkcí. (Zda se tyto funkce umístí nebo neumístí, nehraje zde žádnou další roli.) Kontrolovatelný fond funkcí vytvořit výběrem artiklů nebo přístrojů: Neumístěné funkce lze zkontrolovat, zda jsou chybné, jen případě, že jim byla přiřazena definice přístroje a jedině v takovém případě lze chyby ohlásit.
Definice přístroje je přitom vázána na hlavní funkci a závisí na ní, tzn. spravuje se jako součást hlavní funkce. Životnost definice přístroje a v ní obsažených šablon funkcí je v důsledku vázána na hlavní funkci.
Je-li hlavní funkce (nebo artikl) smazána, smaže se také definice přístroje. Je-li hlavní funkce zkopírována, zkopíruje se také definice přístroje.
Ve schématu zapojení se zakreslí 5 zásuvek bez definice přístroje. Tyto zásuvky jsou očíslovány A1, A10, A100, A1000 a A2. Protože není k dispozici žádná definice přístroje, program nemůže ani odhalit chybu.
Po stanovení definice přístroje (7pólový konektor) se založí celý fond funkcí a umístěné připojovací body se automaticky přejmenují:
A1 -> A1, A10 -> A2, A100 -> A3, A1000 -> A4 a A2 -> A5.
V dalším kroku se zásuvka A5 přejmenuje na A7. Napojení A5 se samozřejmě nesmí ztratit a A7 se nesmí vyskytovat dvojmo:
Před přejmenováním:
Fond funkcí / umístěná funkce
Po přejmenování:
Fond funkcí / umístěná funkce
Umístěná funkce se tedy automaticky přiřadí vhodnému elementu z fondu funkcí.
Jestliže se poté číslo napojení umístěné funkce A1 změní na A2, vznikne konflikt, protože umístěné funkce přiřazené danému přístroji již neodpovídají funkcím přístroje. V tomto případě se vygeneruje chybové hlášení.
Existují tedy následující typy definic přístroje:
- Klasická definice přístroje, která se realizuje prostřednictvím definice funkce: Zde vzniká definice přístroje ze sady x šablon funkcí. V každé z těchto šablon funkcí je vedle typu funkce (definice funkce) uloženo, co jsou identifikační vlastnosti funkce (např. Označení napojení).
- Neumístěné funkce, které například obsahují data nebo je lze zapojit.
Viz také